Přečtěte si drby, které na sebe naši svěřenci vyštěkali u misky s granulemi.
Pondělí, 6:00 ráno. Cíl spatřen na kuchyňské lince. Moje strategie "smutné oči úrovně 5" selhala, protože ošetřovatelka Lucka je imunní vůči mým superschopnostem. Musel jsem nasadit plán B – předstírat, že umírám hlady u prázdné misky. Výsledek? Dostal jsem jen dietní granulku. Svět je nespravedlivý, ale zítra to zkusím přes pošťáka. Ten vypadá, že má slabost pro teriéry.
Trvalo mi to přesně tři dny, než pochopili, že gauč je moje hlavní operační základna. První den mě vyháněli, druhý den váhali a třetí den mi tam přinesli dečku s motivem kostiček. Lidé jsou sice pomalejší, ale když na ně jdete s vrtěním ocasem v rytmu samby, naučí se skoro všechno. Dokonce už umí povel "podej piškot" na pouhé jedno kňuknutí. Jsem na ně hrdý.
Všichni si mysleli, že jsem ji zakopala na zahradě. Amatéři! Bačkora je bezpečně uložena v alternativní dimenzi (za pračkou). Je to strategická rezerva pro případ, že by ošetřovatelé zapomněli na večerní drbání za uchem. Zatím ji držím jako rukojmí. Očekávám výkupné ve formě sušeného masa. Pokud neklapne tohle, začnu se zajímat o levou botu od tenisek.
